Crying angels....

ŠKOLNÍ POVÍDKA část druhá

Celou hodinu byla zamlklá. Asi ji setkání s eLem nenadchlo tolik, jak jsem si myslela. Nebo mozná mlčela kvůli němu. Ani obvyklé nadávky na tupost kružítka či odrbanost hrany trojúhelníku s ryskou se tentokrát neozývaly. Přitom si je neodpustila ani při minulých depresích.

"Co se stalo?"¨, pohladila jsem ji po ruce. vypadala nešťastně.

"On odejdéééé....", vzlykla si do rukávu a upřela na mě smutný pohled.

"L?"

"Jooo....", pousmála jsem se. Bylo to tedy kvůli němu. Zase náš obvyklý důvod její radosti i smutku. "Moje inspiracéééééééé...."

"Však bude jiná...."

"Nééé.... máš kapesník?", v očích měla slzy. Podala jsem jí balíček a ona mě vděčně objala, aspoň ze mě zase neudělala "kuře ve svěráku". Tohle objetí bylo jemné, smutné, hledající útěchu v přítelově náruči. "Mám tě ráda, víš.", usmála se. Opravdu se usmála. Věděla jsem, že jí budou brzy oči zase zářit nadšením a bude se smát.

"No vidíš. Nebude to tak zlý."

"Ale Dan bude sáááám.", pořád kňourala, ale už s úsměvem. Dobrá, představa Dana s eLem byla zajímavá, ale Dan, hledající si kluka po škole byl možná ještě vtipnější.

"Pár školy....", smály jsme se obě. Tak tihle dva jako pár školy na vyhlášení majálesu.... musely jsme se smát při představě natočeného videa s nimi. Co by tam asi řekli? Šáša už má určitě zase plnou hlavu nápadů....

Říkala jsem už, že je vážně perverzní?

Tak abychom si rozuměli. Než pochopí Ohmův zákon, trvá jí to týdny, ale yaoi scény, případně scény týkající se eLa, se jí v hlavě vytvoří během několika sekund.

Zvláštní, jak rychle se člověk zkazí. Když před dvěma lety přišla, zbývalo jí slušnosti sice málo, ale aspoň nějakou měla. Ovšem teď je z ní, jak říká, perverzák na svém místě a té židličky se nevzdá. Taky úspěšně kazí všechny ve svém okolí. Třeba z Monno, ona jí říká Yuki Yukiiii, ani nevím proč, se stal úchyl jen během týdne na lyžáku. Dokonce i Magda, taková slušná holka, měla plnou hlavu Šášiných úchyláren.

Je prostě taková. Střelený, perverzní otaku.

"Tinny? Zahraješ si pogy? Půjčím ti svůj Barbie pog!", zavýskla a už dřepěla na zemi se zelenou, kulatou krabičkou. Ach ano, pogy. Její nový objev, že oktaváni hrajou pogy, tudíž by jim je mohla prodat a tím se ještě víc - jako by ji už stejně všichni neznali - u oktavánů zviditelnit, ji doslova nadchl. Nosila tu zelenou krabičku do školy snad každý den a stále čekala na vhodnou příležitost.

Pochybovala jsem, že svůj plán stihne uskutečnit, když jí tři čtvrtě roku zabralo jen odhodlat se zeptat se na ten podpis.

"Týýýýnyyyyyyyyyyy! Pojď hrát!", s úsměvem jsem zavrtěla hlavou a začala se věnovat právům národnostních a etnických menšin, zatímco ona uraženě sklidila pogy, strčila krabičku do kapsy a vyběhla na chodbu. Asi doufala, že potká eLa.

Správně, vyhráli jste patnáct tisíc. V jejím světě se opravdu všechno motá jen kolem anime, psaní, kreslení a eLa. I když poslední dobou, tedy čím víc se blíží jeho odchod, se zajímá už jen o něj. Nebo aspoň převážně o něj.