~yoru~
~yoru~
Roztáhl křídla a vzlétl. Těšil ho vítr ve vlasech a pohled do nebe na ty krásné plující mraky, volné a nadýchané. Miloval to a možná právě proto, že jeho myšlenky byly stále stejně temné jako jeho křídla a srdce těžké smutkem a bolestí.
Nikdy to nechtěl udělat, ale neměl na výběr. Nemohli zůstat spolu. Mučilo ho, že nemohl vidět ten úsměv; pohladit jemné vlasy; políbit rty, které tolikrát šeptaly slova lásky, když svíral v náruči osobu, jíž patřily.
Vyčítal si to. Nikdy to nemělo začít, a přesto začalo. Věděl to už od začátku. Od chvíle, kdy poprvé spatřil útlé tělo svého svěřence. Měl ho chránit a přitom mu ubližoval víc než kdo jiný. Měl mu jen pomáhat a on se zamiloval.
Létal mezi oblaky, zabraňujícími hvězdám dotknout se svou měkkou září srdcí mnoha párů a myšlenek básníků, čekajících, až jedna z nich spadne. Temnota ho skrývala, chovala jako své dítě a barvila mu křídla ještě temnější černí. Nikdy by se to nestalo, kdyby dělal jen svou práci a nedovolil, aby se sblížili, ale on selhal. Nedokázal se ubránit pohledu do tak hlubokých a upřímných očí., jako měl ten člověk. Nedokázal se odtrhnout, když už se jednou dotkl té bledé kůže. Porušil zákon a byl potrestán. Jak spravedlivé.
Přistál uprostřed sídliště. Nechtěl tam jít, přesto věděl, že celou dobu míří zrovna na to místo. Nesměl. Nesměl se sem vracet, a přece složil křídla a vykročil k tolik známému domu. Kam jinam by mohl jít? Kde jinde by se mohl skrýt před zlobou než v objetí své lásky? Lidské lásky….
Setřel z tváří jiskřivé perly smutku. Bylo to zbytečné. Nikdy by si to nepřestal vyčítat. Nemohl ho opustit. Zaklepal. Dveře se s tichým vrznutím otevřely a on vstoupil. Cítil, že odteď bude všechno dobré. Je zpátky. Zpátky a už nikdy neodejde. Je zpátky u člověka, jehož miluje; na němž mu záleží nejvíc. Nic jiného není důležité. Na ničem už nesejde.
„Jsem doma.“
Komentáře
Přehled komentářů
jooooooooooj to bolo užasné ... ja asi zomrem (hahaha vtip ja už som mŕtva xD) joj to bolo proste nádherné ale čo iné sa od teba dá očakávať xD
^w^
(Kagome/Kurama, 30. 1. 2009 13:13)To bylo krásné, nee-chan...Je úžasné, jakým stylem se umíš vypsat, když to zkusím já, stojí to za starou belu... Opravdu nádherná to byla povídka, vůbec nevadí, že krátká, a poslední věta byla asi nejvíc emocionální. Jestli je tohle láska, nechci jí být nakažena...
nedivte se....
(Kira, 29. 1. 2009 22:37)že je to tak krátký. bylo to omezený na jednu A4 akdybych se rozepsala víc přešvihla bych to o poměrně podstatnější kousek než jen řádek nebo dva. už takhle to vypadalo že ještě věta navíc a začnu rolovat další stránku. ovšem, účel to splnilo a to stačí :)
...
(Chris, 29. 1. 2009 21:05)Sice krátké ae přesto si dokázala v těch 26 řádcích vyjádřit lásku, což je užasné
...
(haru, 29. 1. 2009 15:45)krátke, ale krásne, ja proste milujem spôsob akým píšeš smutné alebo minimálne zamyslené poviedky ^^
*uprene kuká na steny hrobu*
(Broskynka, 30. 1. 2009 21:22)